Stovka Podkrkonoším 2013
 |
| Hotel Pod Zvičinou - zázemí závodu |
Původně jsem na ultra trail,“
Stovka Podkrkonoším“ neměl
vůbec žádné plány a sám si říkal, že
opravdové ultra maratony začnu běhat, až příští rok. Co se vlastně stalo
, že jsem se přemluvil a začal běhat
dlouhé tratě tento rok? Navštívil jsem web jednoho běžce , který navštěvuji už
docela dlouho a gratuloval mu ke
krásnému výsledku ,na závodu „Jesenická stovka“ a končil jsem slovy, že
se už dlouho přemlouvám k něčemu
takovému. Netrvalo dlouho a dostal
jsem od něho reakci, že je každý blázen
vítán . Tím jsem byl chycen, nakoukl do
termínovky,kde jsem zjistil ,že se právě za nedlouho běží stovka a s údivem a zklamáním jsem zjistil, že je
registrace zastavená a už i tak
přesahuje desítku míst nad povolenou
účast. Nedá se nic dělat , vše co pro dobrou věc mohu udělat je napsat
pořadatelům a zkusit je překecat. Co mě ,ale úplně dostalo , byla slova
manželky „Zkus jim napsat ,co nejdříve, jinak si to budeš vyčítat
J“
, co manželka řekla ,okamžitě udělám ,vždyť mě přeci řídí
J.Netrvalo
dlouho a dostal jsem mail, od pořadatele , že udělá ještě jednu vyjímku a to
jedno místo obětuje právě pro mě.Sakra, to jsem zaskočen ,no ale co, když už
jsem jim napsat tak do toho jdu.V pátek jsem si vzal dovolenou, ležím a přemýšlím co mi podkrkonoší připraví.Postupně přichází nervozita,
čím se blíží start a noc.Kolem osmnácté hodiny se pomalu začínám
chystat, hlavně nic nenechat doma . Na prvním místě batoh, do něho vak na vodu,
náhradní ponožky, když se náhodou něco
přihodí ,přeci jenom dva dny hodně pršelo a všude bude hodně vody a bahna, ještě triko a hlavně čelovku
s náhradními baterkami. Iterinář
mám raději už v postranní kapse ,větrovku, čelenku, na nohy delší kraťasy a kompresní návleky.Tak a můžu
vyrazit ,naposledy políbím manželku a děti.Manželka mě jde vyprovodit, až k autu a ještě mi nese
zimní bundu, co když budu po závodě úplně KO a budu muset přespat v autě,
raději si přibalím ještě spacák.Vyrážím nikdy jsem necítil tak zvláštní pocit,
jedu sám někam, kde to vůbec neznám a
ještě běžet vcelku dlouhou štreku.Do obce Bílá Třemešná přijedu kolem dvacáté
hodiny ,jenom těžko nalézám Lázně pod Zvíčinou.Jdu se zaregistrovat
,v restauraci je už plno závodníků, přecházím do útulné místnosti, kde se
zaregistruji.Vyberu si šátek (buff) ,vše si odnesu do auta ,vezmu batoh a
vracím se do restaurace, kde si koupím čaj na zahřátí a nervozitu.Asi po
patnácti minutách se odeberu do místnosti, kde se začnu převlékat .Hlavně
namazat nohy a vše, co se o sebe dře, zalepit bradavky, ještě všechno
zkontrolovat, narvat do sebe banán a
trochu vody ,na další jídlo už nebude moc čas a hlavně chuť
J.
Necelou půl hodinku před desátou se odeberu ven ,uklidím zbytek věcí do
auta.Před restaurací se štosuje spousty
závodníků a čekají na informace od pořadatele závodu .Blíží se desátá večer,
všichni závodníci se přesouvají asi o sto metrů
dolů, pod restauraci, kde je start.
 |
| Před startem |
Výstřel a už se běží, vůbec jsem nepobral to tempo, jak se rozběhl tenhle
závod .Neustále mi hlavou šrotovalo ,co se to vlastně běží ,začal jsem hledat
někoho rozumného, koho bych se chytl, bohužel jsem se podíval na hodinky a
zjistil, že patřím mezi ty ,co udávají tempo ,konečně jsem zatáhl brzdu. Po
dvou kilometrech se štrůdl prudce začal točit do leva a prudce do kopce, říkám
si,“Jo to je ta sjezdovka“ a byla .Mezi námi super kopec J.
Když jsem se asi v půlce podíval dolů, koukal jsem na spousty čelovek ,moc
hezký pohled.Nahoře byla první kontrola.Nahlásit číslo, nechat dát razítko a pokračuje lehký seběh do
vesnice Kal.Tam potkávám skupinku asi pěti běžců ,kteří zabloudili a vracejí se
zpět .Přidávám se k nim a pomalu běžíme dál .Prohodíme pár slov. Zjišťuji ,že
mezi nimi jsou dva běžci z Polska ,to asi moc nepokecáme J.
Cesta se pomalu šněruje polní cestou ,později po asfaltce a přede mnou se
otevře nádherný pohled na hrad Pecka
.Běh si zatím užívám, mám za sebou asi jedenáct kilometrů ,čas je asi kolem
hodiny. Tempo je zatím v pohodě.Trochu
hledáme kontrolu ,ale jedna hodná paní s pánem nám poradí kudy máme běžet.Beru
první ionťák a trochu čokolády ,ještě razítko.Mimochodem na každé občerstvovací kontrole byli výborní
mladí lidé netuším , kde je pořadatel vzal ? Takovou ochotu moc neznám.
Pokračuji dál, probíhám obcí kolem koupaliště a uhýbám do mírného kopce, do
lesa ,kde se musí dávat pozor, všude je bahno a je vidět ,že tady šlo po cestě
hodně vody.Cesta se začíná zužovat . Začínáme stoupat.Běží nás už asi
šest.Přecházíme do chůze, když se zdá, že
už jsme nahoře, začínáme znovu běžet.Zhruba po tři sta metrech slyším
,to co nechci.“První kufr",běžíme špatně. Vidím,že jeden človíček kouká na gps J. Paráda, toho se musím držet, okamžitě jsme
popoběhli zpět, bohužel všude bylo hodně bahna a vody .Každý si hezky nabral do
bot .Cesta je nově udělaná,ale ta pravá je o kus dál. Když se vracíme potkáváme
další partu, která se drápe nahoru. Dvě holky a tři kluci nám samozřejmě
nevěří.Jdou tam, odkud my běžíme J.Pokračujeme
lesem ,kde jsme konečně našli značku.Běžíme dál.Borovnička .Pamatuji si, že je
to vcelku dlouhá vesnička. Na pár metrech se roztrháme. Vůbec nechápu ,co se
stalo. Najednou běžím sám. Jeden poodběhl a další jsou někde za mnou.Uhýbám
mimo asfalt. Docela hezká lesní cesta.Najednou mám za sebou dva běžce. Nechám
je doběhnout blíže. Zjišťuji ,že je to ten, co má gps a jeden polák .Ten druhý
má nějaký problém.Běží pomalu.Zabalil to asi na dvacátém kilometru. Kde jsou
další, už nikdo neřeší .Po pár kilometrech stoupáme na tajnou kontrolu. Na
Bradlo.Pár závodníků se už vrací zpět .Prohodíme za běhu pár vět, "Ahoj
kluci ,už je to jenom kousek".Najdeme kontrolu a běžíme dolů.Mimochodem
,do Debrného se běžet nedalo ,super šupec a ještě k tomu bláto J.
Debrné ,další občerstvovací kontrola beru další ionťák a trochu vody. Zkusím do
sebe nacpat rohlík s nutellou. Docela se mi to daří. Moment poklábosíme a
běžíme dál. Na mostě jsem si všimnul, že třetí parťák neudržel jídlo a všechno
vyhodil ven.I to se stane.Stoupáme nahoru. V botách cítím mokro. Cesta vede
lesem, všude tma jak v pytli.Jenom turistické značky.Cesta utíkala.Na
čtyři a padesátém kilometru přišlo další velké klesání. Staré Buky, další tajná
kontrola .Ale co bylo horšího?Byla hrozná zima .Čas tři hodiny ranní všude
námraza. Musíme se vrátit. Kontrolu jsme minuly, naštěstí jenom pár metrů.Zase
stoupáme, to už je hodně dlouhý, táhlý kopec přecházíme do chůze. Nový Rokytník
,kousek po hlavní silnici .Cítím první krizi. Naštěstí mi dává nový náboj
místní měření rychlosti. Běžíme a tabule ukazuje šedesát šest kilometrů za
hodinu. Odbočujeme přes kopec, na Starý Rokytník něco bych už pojedl ,začnu do
sebe rvát gel .Myslím si , že mi nepomohl. Opět stoupáme polní cestou, všude je
tma, naštěstí zima už mi taková nepřijde .Nad Starým Rokytníkem je nádherné
poutní místo velká socha .Škoda, že není světlo.Nastává zase prudké lesní
klesání ,nepřestáváme běžet, bohužel v jednom bodu přejdeme do chůze. Na zemi
je listí a ukryté kamení. Začínám cítil bolest kolene.Hurá Bohuslavice,
bohužel přichází další kufr a hledání
kontroly potkáváme jednoho bloudícího.Myslím že to byl Zdeněk Kalenský.
Ten se k nám přidává a pokračujeme pomalu do kopce .Přicházejí velké kamenné
schody.Zastávka, asi jdeme špatně.Musíme dolů, vracíme se ,bloudíme vcelku
dlouho.Nakonec nacházíme kontrolu, dávám si chleba se sádlem a zajídám to
hrozinkami .Dobrá kombinace a zapiji to ionťákem dal bych si čaj ,ale bohužel
není.Když v tom hodná dívka na kontrole, mi nabídne její čaj ,co má v termosce
. Moc jí děkuji. Fakt jsem to potřeboval, aspoň trochu se zahřát. Zdeněk vyráží o poznání dřív.Pokračujeme dál ,znovu na ten kopec a zase ty velké schody .Bolest kolene
nepřestává a k tomu všemu se přidávají ještě záda.Jsme nahoře, pokračujeme v
běhu ,zase do kopce a další kufr tak to už je smůla, dokonce ani gps, co má
Josef nenachází cestu.Bloudíme v hustém a přitom nízkém lese, přeskakujeme větve, nemůžeme se
vymotat.Nakonec zjišťuji že mám vcelku dobré orientační schopnosti a tak se
vracíme tam ,odkud jsme přišli J.
Nakonec nacházíme turistické značení ,jsme zhruba na šedesátém kilometru a sedm
a půl hodiny na trati.Přichází další krize a ještě cítím něco v botě ,docházejí
baterky v čelovce .Na tomhle světle se nedá běžet ,musím zastavit Josef se
tváří ,že je všechno v pohodě. Polský kolega celou dobu nic neříká, pouze
dvakrát “I want to slep “ J.
Nám taky. Přehodím baterky , pokračujeme dál běží se zase dobře, krize je asi
pryč ,začíná se rozednívat běžíme mezi Čižkovými kameny, po pár kilometrech se
dostaneme do Markoušovic . Tady se asi zastavil čas.Začíná zlomový úsek,
přeházíme do chůze, cesta začíná docela prudce stoupat ,až na Jestřábí
boudu.Pokračujeme dál, i když se mi už moc nechce ,cítím únavu do kopců se už
jenom chodí.Rovinky běží .Přicházíme na místo tajné kontroly ,zase kufr J
.Nakonec najdeme rozhlednu Žaltman ,kontrola je až nahoře všechno je omrzlé
takže pomalu nahoru a ještě pomaleji dolů .Přichází pro mě nejhorší klesání celého závodu .Brutální
kopec až do Svatoňovic, na cestě kameny. Fakt jsem to nedával a nemohl jsem
běžet Josef a Mateusz
mi utekli .Nedá se nic dělat.Dostal jsem fakt velkou krizi, bolest
přecházela až do malíčku .Začali mi brnět ruce. Konečně jsem se dostal dolů na
začátek Svatoňovic, kde čekal Josef a Mateusz .Takhle
se poznají kamarádi!! J
Ale myslím si , že toho měli taky dost. J Pokračujeme, začínáme běžet, i když to už fakt dost
bolí .Velké Svatoňovice mírné stoupání to už se ani nesnažíme běžet pár
kilometrů a nepříjemné klesání do Úpice ,kde potkáváme postarší pár.A paní říká
“Hoši vy se máte, že vás nic nebolí , já musím mít hole a vy nic“.Nejraději
bych ji je vzal a každý krok se o ně opřel. JPřihází další kontrola Úpice, beru si chleba se
sádlem, do druhé ruky buchtu a všechno zapíjím ionťákem .Ještě si dám hrozinky
a najednou proletí hláška “Jaké to vlastně je , tak dlouho běžet?“Začnu se
trochu smát a říkám “Jo dobrý“.Po pár minutkách se utrhneme a pochodujeme do
kopečka, potom mám okno, až do obce Maršov u Úpice.Neustále se stoupá,hodinky
ukazují sedm a osmdesát kilometrů a pravé poledne, ještě jeden kopec a hurá do
Proruby.Cesta pokračuje docela dobře ,
přestává mě všechno bolet, cítím jenom jednu tupou bolest. JNic
zásadního .Přichází další kontrola Liščí hora ,naštěstí vše rychle nacházíme.Na
řadu přicházejí nekonečné lesní rovinky ,až na kontrolu Nové Kocbeře .Doplnění
paliva a pokračování. Na řadu se hlásí další kufr, nakonec se blížíme k
rozbořenému baráku, kde si partička dětí hraje na vojáky. Josef dostává nápad,
zeptáme se vojáků, jestli tady někdo neběžel .Pán nám poradil, že tudy asi
někdo běžel ,mimochodem toho člověka znám bydlí sedm kilometrů od mého bydliště
,nechápu co tam dělal nebo to jsou halucinace J. Máme za sebou asi devadesát kilometrů, mažeme do
Dvora Králové,nekonečné čtyři kilometry lesem.Koleno o sobě začíná dávat vědět
čím dál víc, ještě se kousek nechalo poodběhnout Dvorem Králové, ale zbytek už
pouze chůze, spolu bojovníkům jsem říkal ,že mohou běžet ,že už to dojdu polský
kamarád nerozuměl a Pepa držel partu a říkal, že toho má taky dost. Za Dvorem
Králové v polích mi hodinky ukázali magické číslo sto! Mám velkou radost a do
cíle ještě zhruba deset kilometrů.Normálně to běhám za čtyřicet plus minut J
.Ale tady se to táhlo, garmin se odporoučel do věčných lovišť ,na sto šestém
kilometru v čase sedmnáct nula šest do cíle odhadem zbývají čtyři kilometry ,v obci Bílá Třemešná
je spousty lidí.Koná se posvícenský průvod,už jenom kousek přichází poslední
kopec.Polský kamarád už taky nemůže ,Pepa má plán půjdeme do cíle spolu
chytneme se za ruce a já vás potom odhodím a proběhnu jako první J.Je
to žert ,bohužel prý mu to už někdo udělal,no body jsou body J
.Kopec vyšlápneme a ještě schody do restaurace.
 |
| Máme toho opravdu dost |
Čas podle telefonu sedmnáct
hodin dvacet osm minut.Oficiální čas sedmnáct hodin třicet tři minut . Chtěl bych poděkovat pořadatelům za super
akci a příští rok, když zdraví dovolí, tak se budu těšit na další povedený ročník.
 |
| Hezký výhled při zaslouženém pivu |
